Čečenská severokavkazská republika, přezdívaná též Čečna, má za sebou dvě krvavé války v průběhu devadesátých let. Nyní dokončila velkorysý plán poválečné obnovy. A s nadějí na nové perspektivy hledí vpřed, neboť je významnou součástí grandiózního putinovského plánu proměny Severního Kavkazu na turistickou oblast, vážně konkurující Alpám.
Informací z této drsné horské oblasti není mnoho, a pokud ano, bývají tendenčně zkreslené. Ze své již druhé poznávací cesty po Čečně se před krátkým časem vrátil Luděk Svoboda z Prahy a Miroslav Kalivoda z Brna, kteří se s námi rozdělili o své zážitky a poznatky.
Tento mladý muž je absolventem studia mezinárodních vztahů se zaměřením na Evropská studia. K tomu se dostal díky své velké lásce, klasické ruské poezii a literatuře, kterou obdivuje od prvních chvil, kdy ji objevil. Součástí výuky na vysoké škole byly i stáže v Moskvě, kde se naučil perfektně rusky a získal přátele z řady regionů Společenství nezávislých států včetně Čečenska. Miroslav Kalivoda vystudoval ekonomii a filozofii, procestoval mnoho zemí světa a některé z nich prošel pěšky.
„Na takzvané pozvání jsme tam ale nejeli, již dávno není potřeba,“ vzpomíná Luděk Svoboda. „S byrokracií jsme žádné problémy neměli, ani jsme se s ní po celou jízdu vozem, kdy jsme absolvovali na devět tisíc kilometrů, nesetkali. Na hranicích nikdo nechtěl žádný úplatek nebo pozornost, ani na Ukrajině jíž jsme projížděli, ani v Rusku, natož pak v Čečensku, kde nám naopak všude vycházeli vstříc jako hostu, což je pojem, nikoli prázdný výraz…“
CHECHNYA.cz
Pro osvěžení paměti citujeme: Čečenská republika je autonomní republika Ruské federace na severním Kavkaze o rozloze cca 16 tisíc čtverečních kilometrů. Od severu na jih měří země 150 km. Čečna má pět měst: metropoli Groznyj, Gudermes, Urus Martan, Šali a Argun. V současnosti má, tak jako v začátcích tvrdých bojů, milion obyvatel, kdy jich během obou válek zahynulo neoficiálně na tři sta tisíc. Demografický stav byl ale v průběhu posledního desetiletí míru dorovnán.
Na východě hraničí s ruskými republikami Dagestánem, Ingušskem na západě a na severu se Stavropolským krajem. Na jihu sousedí s Gruzií. Tzv. prezident obnovitel, Razman Kadyrov, je ve funkci od roku 2007 a pod jeho vládou vstala Čečna jak bájný Felix z příslovečného popela. Kadyrov se úspěšně dlouhodobě snaží bohatou federální podporu efektně investovat do obnovy a rozvoje země, s čímž ruku v ruce roste i životní úroveň obyvatel. Což není agitace, ale fakt, který potvrzuje Luděk, který projel i další sousedící republiky:
„Již na první pohled je vidět velký rozdíl v rozvoji zemí. V Čečně jsou všechna obývaná místa plynofikovaná, obchody plné běžného i drahého zboží, na ulicích nejsou ani opilci ani narkomani či bezdomovci nebo žebráci. Fungují divadla i sportoviště. Čečenci milují fotbal, o čemž svědčí i supermoderní stadion v Grozném Těrek.
Mužstvo Grozného vede žebříček v ruské lize a je na tom s financemi tak dobře, že si dovolí zaměstnávat špičkové hráče třeba i z Brazílie. Válečného běsu již mají všichni takříkajíc po krk, a touží žít v míru. Stejně tak, jako úspěšně zlikvidovali stopy po válce, tak se snaží zhojit jizvy v srdci a naprostá většina z Čečenců si přeje ty nejvřelejší vztahy s Ruskem, ke kterému je váží historické vztahy, včetně čečenského podílu v boji proti nacistům ve Velké vlastenecké válce, kdy byli právem považováni za jedny z nejlepších bojovníků Rudé armády.“
Luděk ví, co říká. Během svých dvou návštěv, při kterých projel města i step a navštívil též hory, seděl mnohokrát za jedním bohatě prostřeným stolem jak s řadovými Čečenci, tak besedoval i s kmenovými vůdci i islámskými duchovními.
Zelené město
Groznyj bylo zničeno podobně jako Stalingrad za druhé světové války. Pozemní boje převrátily 92 procent tohoto hlavního města Čečenské republiky v ruiny.
„Dnes k němu vede skvělá šestiproudová silnice,“ vysvětlují Luděk s Miroslavem. „Tou se dostanete až na nejmodernější mezinárodní letiště v Evropě s nejvyšší úrovní automatizace. Při vjezdu do města automobilem vás vítá panorama největší mešity v Evropě, mešity pojmenované po otci nynějšího prezidenta Achmeda hadži Kadyrova, rovněž zvaná Srdce Čečny. Tu pak rámují ultramoderní mrakodrapy Groznij City. „
V roce 2002 byl v Čečensku vyhlášen státní program s cílem odstranit do roku 2010 veškeré stopy války, což se podařilo. Trosky a sutiny nahradila nová výstavba. Poničená zástavba, sovětské paneláky, které zásahům odolávaly nejvíce, jsou po rekonstrukcích zateplené a zmodernizované. Města jsou čistá, na ulicích se neválejí odpadky ani nedopalky, nejsou zde jediné nápisy či čmáranice na zdech.
Stejně si tak ale váží obyvatelé i panenské přírody, která je obklopuje a se kterou jsou jejich předci z horských kmenů historicky úzce spjati. Ta ostatně láká i zahraniční turisty z USA, Nizozemska i Jižní Koreje, kteří jako první cizinci začínají severní Kavkaz objevovat. Proč bychom je neměli následovat, když na bývalé Československo Čečenci velmi rádi vzpomínají? Dodnes dobře vědí, co to byly na naše traktory značky Zetor, křišťálové sklo, škodovky a další výrobky, které sem bývaly za SSSR dováženy.
„Mohlo by se zdát, že je zde ještě turistický ruch v plenkách, ale to se razantně mění,“ vysvětluje Luděk Svoboda. „ Na své hosty v Grozném již čeká první desítka moderních hotelů se čtyřmi hvězdami, vznikají první incomingové agentury jak tady, tak v Moskvě.
Na venkově dosud chybí síť malých ubytoven či penzionů, lze ale přespat v privátech. Nové asfaltové silnice křížem krážem Čečny lákají i vyznavače cyklistiky, která je zde ve velké módě a proto zde vznikají i nejrůznější cyklotrasy. V zemi je postaráno o maximální bezpečnost turistů, i když zatím za podmínek velkého množství vojáků a policistů v terénu.
Ti však dnes ji běžně vyhlížející chodce nekontrolují, dopravní policie se zaměřuje pouze na celní deklaraci aut s cizí poznávací značkou, kdy by mohlo jít o nelegální dovoz automobilů. Policisté jsou zde však alergičtí – na rozdíl od jiných částí Ruska – na černá tónovaná skla automobilů, kterými není vidět do vozu. Svá pravidla má pohyb v příhraničních oblastech, kde je hustá síť tzv. blokpostů, a kde je třeba být vybaven propustkou od pohraniční služby, o kterou je nutné v případě zájmu žádat ve vnitrozemí, ale je běžně vystavována.“
O bezpečnosti v zemi se hodně píše a hodně hovoří, neobjektivní zahraniční media mají snahu situaci popisovat jako stále nebezpečnou a nejistou. Když se Luděk při své druhé cestě, při vhodné situaci u ohně opatrně aby neurazil, zeptal jednoho ze známých Čečenců, kde teď vlastně všichni ty teroristé a banditi jsou, tak ten jen významně zvedl palec směrem k nebi. Zahraniční žoldáci z Lybie, Saudské Arábie i Albánie buď vesměs padli, nebo se přesunuli bojovat do zahraničí. V čečenských pustých horách se snad pohybuje ještě hrstka několika desítek rebelů, ale ti již žádné vážné bezpečnostní riziko nepředstavují.
Sedm divů Čečny
Zajímá nás, jaká je ideální výletní trasa po Čečně pro ty, kdo jedou do Čečenska poprvé a chtějí během poznávacího týdne uvidět co nejvíce.
„Týden je rozhodně málo. Ale budiž…“usmívá se Miroslav Kalivoda.. „Vezmeme to telegraficky. Především Groznyj sám stojí za to. Již existuje turistický výletní program s průvodcem hovořící cizími jazyky, který si lze objednat v jakémkoli z hotelů.
Okružní jízda obsahuje prohlídku řady pamětihodností, jako je třeba Alej slávy, třetího největšího memoriální komplexu Velké vlastenecké války na území bývalého Sovětského svazu s památníkem Hrdiny SSSR Mavlida Visajtova, čečenského plukovníka, který podal ruku americkému vojákovi při legendárním setkání vojsk antihitlerovské koalice na Labi 2. května 1945. Jako jediná na světě má kupříkladu Čečna i Park novinářů, vybudovaný na počest žurnalistů celého světa, zahynulých ve válečných konfliktech.
Turisty zajímá i Mešita Srdce Čečny, která je součástí religiozního komplexu o ploše 14 hektarů, kde nedaleko mešity je i islámská Škola Háfizů (tomu, kdo zná Korán zpaměti, patří čestný přídomek Háfiz), pojmenovaná po matce islámského světce Kunta hadži Kišiněva. Škola propaguje mírumilovnou tvář islámu s porozuměním pro ostatní náboženství. Mešita byla postavena v roce 2008, minarety dosahují výšky 62 metrů a osvětluje ji 36 lustrů, z nichž největší, osmimetrový tvarem připomíná muslimskou svatyni Kaaba v Mekce. V neposlední řadě většinu návštěvníků zajímá, tak jako turisty ve Španělsku stadion Realu Madrid, fotbalový stadion Achmat Arena, ve kterém se bude v roce 2015 hrát utkání poháru UEFA…“
Velkým turistickým lákadlem je vysokohorské jezero Kazenoj-Am. Cesta k němu trvá z Grozného 3 – 4 hodiny. Nachází se na jižním svahu Andijského hřbetu na hranici s Dagestánem ve výšce 1870 metrů nad mořem. Vodní plocha měří kolem dvou kilometrů čtverečních.
„Pokud se nebojíte medvědů nebo vlků, můžete přespat na jeho břehu ve stanu. A nachytat si ryby na polévku k snídani či večeři…“ vzpomíná Luděk Svoboda. „Kolem dokola jsou horské louky. Hory zde nejsou příliš zalesněné a odedávna sloužily místním kmenům za pastviny.“
Celá oblast se vyznačuje unikátním klimatem a vysokou čistotou vzduchu a pobyt zde má bezesporu blahodárné účinky na zdraví člověka. Jezero před větry chrání horské hřbety, je tady relativně málo srážek a rekordní počet slunečních dní – místo jako zrozené pro lázeňství.
„Jezero se vyznačuje i tím, že zde nejsou žádné vlny. Proto tady byl v sedmdesátých letech minulého století vybudován tréninkový komplex sovětských veslařů olympioniků, kteří v té době kralovali světovým soutěžím a byli považování za neporazitelné. Představitelé Čečenské republiky chtějí slávu jezera obnovit a přilákat tak nové turisty, a to v souvislosti s připravovaným zařazením jezera na seznam světových přírodních a kulturních památek UNESCO.“
Vláda tedy plánuje velkorysé investice do dopravní a turistické infrastruktury v okolí jezera, které půjdou ruku v ruce s ruským plánem na sociální, ekonomickou a turistickou obnovu Severo-Kavkazského Federálního okruhu s investicí 1,7 bilionů rublu. Megaplán výstavby letních turistických center a lázeňských resortů, a především zimních lyžařských areálů, by měl být hotov koncem dvacátých let tohoto století. Již dnes se hlásí mnoho zahraničních investorů. Kupříkladu Čína hodlá investovat v ruských resortech na Severním Kavkazu tři miliardy amerických dolarů, do plánovaných lyžařských středisek pak třeba Italové rádi vloží miliardu eur.
„Ve výčtu turistických magnetů Čečny připomínáme ještě unikátní archeologický komplex světového významu Město mrtvých Coj-Pede s nejstaršími mohylami z 5. století, nebo přírodní památky Argunská soutěska a geografický muzejní komplex Itum-Kali v jižní části Čečenska,“ dodávají čeští cestovatelé, jejichž vyprávění je omezeno rozsahem tohoto článku. „Zjara jsou nejhezčí tzv. Alpínské louky s panoramatem zasněžených špiček hor, střežících divoká údolí s koberci vzácných květu a pavučinami nesčetných léčivých minerálních pramenů. A to už ani nehovoříme o historických strážních věžích v městečku Tazbiči s prohlídkou starobylého mlýna, poháněného vodou z říčky a hostiny u otevřeného ohně s rozličnými pochoutkami čečenské kuchyně.“
Závěrem našeho setkání nás zajímají mezilidské vztahy v Čečně.
„ Největší dojem na nás udělala úcta ke stáří a láska k dětem. V zemi nenajdete jediný domov důchodců, protože odložit své rodiče by pro potomky znamenalo smrtelný hřích a nesmazatelnou ostudu. Dále je to pohostinnost, starobylý zvyk, kdy rodina hostí neznámého poutníka bez jakýchkoli otázek po tři dny. Až čtvrtý den má právo ptát se, odkud přišel, kým je a kam míří. Teprve potom zváží, zda hostu poskytne ještě déle přístřeší a stravu, či ne. V každé čečenské domácnosti je připravena místnost pro hosty, kam mimo hospodáře nikdo nesmí. Kdokoli zabouchá na okno či dveře, je v horách přijat, jak velí starý zvyk.“
Časy se však mění i v Čečně, a tak si klasický turista sotva může představit, že by takto využíval pohostinnost venkovanů. Pokud tedy necestuje jako tzv. baťůžkář a sám, to jsou mu pak dveře tradičně všude otevřeny. Opravdových poutníku však valně ubývá. Turisty čekají buď hotely, nebo vznikající penziony či privátní ubytování, za které je nutno, tak jako jinde, zaplatit.
Infobox
Pro pobyt v Ruské federaci, jíž je Čečna součástí, je třeba turistické vízum platné 30 dní. Namísto složitého a zdlouhavého procesu cestou pozvání doporučujeme vyřízení víza cestovní agenturou se zaměřením na RF. Cena se pohybuje okolo 2200 Kč, vízum je do 14 dnů hotové. Expresní vyřízení do tří dnů je dražší. S Ukrajinou, jako hlavní tranzitní zemí má ČR bezvízový styk.
V Čečensku platí ruský rubl. Kurz: 1 CZK/1,6 RUR.
Přímé vlakové spojení z Moskvy do Grozného trvá 44 hodin (cena 5000 – 8000 RUR v předprodeji, expres vystavení lístku na odjezd na zítřejší den stojí 18 000 RUR. Zpáteční jízdenka na vlak Vltava z Prahy do Moskvy stojí kolem 6500 Kč, let z Moskvy do Grozného trvá tři hodiny)
Ceny v Čečensku: chléb přibližně 35 RUR, tvrdý salám 110 RUR, láhev vodky 100 RUR a výše.
Ve větších obchodech je možné platit kartami VISA. Výměna peněz (světové valuty) je možná v husté síti směnáren a v bankách. Směnárny mívají zpravidla výhodnější kurz.
Čečensko je muslimská země. Pro muže je nepřípustné oblékat krátké kalhoty. Rovněž není možné dotýkat se na veřejnosti ženy. Ženy nemusí mít tradiční šátek a zahalenou tvář (v čečenské tradici se ženy nezahalovaly, běžný je však úzký šátek ve vlasech), sukně by však neměla být nad kolena. Je nepřípustné pít alkohol na veřejnosti. Pivo se prodává pouze láhvové.
S Luďkem Svobodou a Miroslavem Kalivodou hovořil Ivan Černý
Foto archiv cestovatelů
Autor: Ivan Černý
